Steve Jobs a jeho přerostlý iPhone zvaný iPad

„A je to tu“ – chtělo by se říci po tomto týdnu, kdy Apple ve středu 27. 1. 2010 ukázal svou představu o tablet PC, tedy zařízení bez klávesnice s dotykovým displejem. Podobných pokusů už bylo celkem dost, ale vesměs skončily neúspěšně. Na druhou stranu ještě nikdy za těch zhruba 10 let,  co se podobná udělátka čas od času objeví, nebylo očekávání tak velké. Tedy spíš nafouklé.

Malé srovnání.

Asi nemá cenu dělat výčet všech neúspěšných předchůdců od jiných výrobců a tak jsem si vybral jednoho, kterého považuji za velmi zdařilého a to Touch Book od společnosti Always Innovating o kterém se začalo mluvit někdy v březnu 2009. Jasně, každý je trochu jiná váhová, ale možná právě proto stojí za srovnání.

Začneme hezky srovnáním parametrů.

[table id=1 /]

Zjednodušeně lze říct, že Apple už tradičně nabízí nadstandardní výkon pro nadprůměrně náročný OS s komplikovaným rozšiřováním. Perfektní zpracování, slušný design a „vrzat“ jen tak nezačne. Možný problémem, stejně jako u iPhonu, může být programové vybavení, které se zatím relativně těžko shání. Pravdou je, že kdo hledá najde… Těšit se určitě můžeme na skvělý displej, který jistě u jeho menšího bratříčka patří ke špičce na trhu. Ale to je tak pomalu všechno, co mě napadá. Prostě nic extra, co bych hned zítra musel mít. Nemohu se zbavit dojmu, že jde jen o iPhone na sterojdech. Do batohu bych si asi vzal něco levnějšího, výkonnějšího a použitelnějšího.

iPad 3G
iPad 3G

A teď Touch Book. Neznámá firma, která zatím nezískala investora, ale o to teď nejde. Zařízení jako takové je velmi překvapivé díky „modulárnosti“. Dokáže fungovat jako samostatný tablet (bohužel se sníženou výdrží baterie), nebo jako klasický Net Book, kdy se výdrž vyškrábe udajně až na 15 hodin. Zadní kryt displeje je magnetický – zajímavý nápad, ale nevím, kolik hospodyněk si jej pořídí kvůli přilepení na ledničku. Moc jiných způsobů, snad kromě průmyslových, mě nenapadá. USBček má požehnaně. To je jen dobře, vzhledem k tomu, že nemá v základní výbavě paměť s pořádnou kapacitou. Provedení šasí není z nejlepších, display taktéž zaslouží nějaké to vylepšení. A takhle by se ještě chvíli dalo pokračovat.

Jaký je tedy můj závěr, pokud jde o srovnání těchto dvou zařízení?

I přes svou počáteční skepsi bych se asi rozhodl pro iPad i když rozdíl v ceně, kdy tenhle Apple v nejslabší verzi bude stát někde okolo 10000 a Touch Book cca 7500 (oboje v USA). Důvody jsou následující: distribuční síť, dokončené a odladěné řešení, support, kvalita zpracování. Ani jedno z toho Always Innovating nabídnou nemůže (zatím).

A teď trochu obecně:

Jak to ten Apple dělá, že se o něm tak mluví?

Tahle firma dokázala okolo sebe vybudovat jakousi auru. Která říká, že když už něco udělá, tak to je špička. Nejde s hlavním proudem, ale razí si celkem úspěšně vlastní koryto. Když už něco začne dělat, tak to dotáhne, což se rozhodně o konkurenci made by Steve Balmer říct nedá. Apple inovuje – porovnejte pokrok s Windows CE. A je celkem jedno, jestli je to pravda, nebo ne – prostě taková je situace a vnímání. Navíc Apple dokáže provozovat velmi účinný marketing. Lidé prostě o okousaným jabkách rádi mluví.

Má tedy iPad šanci na globální úspěch?

Touch Book

To bych chtěl taky vědět, ale zkusím alespoň dedukovat. Cena říká, že tohle zařízení bude pro 3 skupiny lidí (stejně jako iPhone). První jsou geekové, kteří rádi zkouší a následně i efektivně využívají buď pro práci, nebo zábavu. Druhá jsou mastňáci, kteří sice 80% funkcí nevyužijí, ale chtějí být trendy, free, cool a in – jinak řečeno „trendy frykulíni“. No  třetí jsou zoufalci, kteří si myslí, že když budou mít toho ypáda, tak že jejich společenský level rázem povyroste. Jinými slovy, potenciál tu je, ale asi nepůjde nikdy o masově rozšířené zařízení a ani asi nedosáhne stejné penetrace jako menší bráška iPhone. Ostatně o nějaké globální nadvládě asi mr. Jobs jen sní a sám ví, že sice odvedli pořádný kus práce, ale že to zatím stačit nebude.

Potřebuje lidstvo vlastně tablety?

To, že se za x let nepodařilo nikomu prorazit na poli tabletů naznačuje, že lidé vlastně takové zařízení ani nepotřebují a nechtějí. Ale zas tak černě bych to neviděl. Třeba nikdo nepřišel s ideálním řešením. A až se někdo takový najde, je už je otázkou času, kdy trh rozhoupe. Tomu může napomoct třeba rozvoj 3G sítí a obecně veřejný přístup k Inetu kdykoliv a kdekoliv. No uvidíme, ale zatím jsem spíš skeptický.

Pozn.: v článku byly použity obrázky z oficiálních stránek výrobců apple.com a alwaysinnovating.com

Bing zatím neudržel pozici na českém Internetu

Server Navrcholu.cz zveřejnil vývoj zastoupení vyhledávačů na českém Internetu za uplynulý rok 2009. Kromě jiného vyplývá ze statistik několik zajímavých faktů o vstupu a následném vývoji fulltextového vyhledávání od Microsoftu, Bing v české kotlině.

Pokusme se shrnout a rozklíčovat co se vlastně stalo.

Vývoj podílu Bingu v roce 2009:

  • leden- 1% hledání
  • březen – podíl hledání se zvedá
  • duben – dochází ke stagnaci okolo 2,5%
  • červen – jakési zmítání
  • srpen – propad na téměř původní (lednové) hodnoty na které už zůstane

Kde se taková data dají vyčíst?

Jedním zdrojem mohou být právě statistiky Navrcholu. Druhým a pro mě  osobně sympatičtějším jsou data z Toplistu viz. zastoupení vyhledávačů nad všemi daty Toplistu a statistika jen pro české stránky. Jistě si všimnete rozdílů. A to jak mezi Navrcholu a Toplistem (tady je to věc metodiky, kde skoro víc věřím druhému zmíněnému – je to věc pohledu), ale i českým a obecným toplistem (tady je metodika stejná, ale rozdíl je v tom, že parametr v URL &lang=CZ znamená měření jen nad českými stránkami).

Jak je možný takový rychlý vzestup a proč se tak dlouho udržel?

Důvodů je několik. Pro růst podílu mluví velká světová kampaň a jistě i její virální efekt. Ale za mnohem podstatnější považují dva jiné důvody. A sice zvědavost. Mnoho lidí si ten „skvělý Bing“ chtělo vyzkoušet a druhý (především udržovací) je jistě nástup prohlížeče Internet Explorer 8, který se mohutně začal rozmáhat právě na začátku května 2009, kdy už pomalu začínalo Bingu téct do bot. Dočasná záchrana tedy přišla právě v podobě IE8 a výzvy k nastavení výchozího vyhledávání.

Proč tedy takový pád?

I tady je důvodů hned několik. Jednak uživatelé zjistili, že se nic převratného nekoná a obzvláště ne pro českého uživatele (pro USA snad, ale i o tom pochybuju). Druhak je český internetový uživatel velmi loajální, což dokazuje dlouhodobá dominance searche od Seznamu. No a do třetice, když už jsem nakousnul Seznam, tak ten na přelomu července a srpna začal místo Googlu pro vyhledávání ve světě používat Bing. Jistě se najde mnoho lidí, kteří sice Bing používají, jen si našli jinou cestu – třeba právě přes Seznam.

A ani nástup Exploreru nemohl nástup zachránit – vždyť poměr microsoftích browserů (všech verzí) ku zastoupení prohlížečů Firefog resp. Mozzila Fireox je tak 50 na 50.

Kde tedy udělali Steve Balmer a jeho ovečky chybu?

Po bitvě je každý generálem, přesto si dovolím být kritický. Nevyužití díry v jinak googlem ovládaném trhu je tristní –  tou dírou myslím v dobrém Českou republiku. A samotná reklama by něstačila. Chtělo to se zaměřit na specifika národa, rozjet tu pořádně reklamní a obchodní strategii. Rozpoutat „virální peklo“. A hlavně – přinést něco nového uvnitř, ne jen slušivý kabátek.

Je šance na prosazení nového hledacího hráče v Česku?

Určitě. Je to sice těžké a jistě ne laciné, přesto si myslím, že dobrá služba s dobrou propagací má šanci postupem času dosáhnout třeba na 10% tržního podílu. Důkazem může být Zboží.cz, které je silně tlačeno ze strany Seznamu, ale na druhou stranu to není obecný fulltext. I takto specifický produkt si dokáže urvat k 5%. Ovšem takový cíl je věcí dlouhého běhu.

Bing nechce být velkým bratrem jako Google

V lednu 2010 Bing potažmo Microsoft vydal oficiální prohlášení, že zkrátí dobu, po kterou bude uchovávat informace o uživatelích. Microsoft uvádí, že informace o aktivitě jednotlivých IP adres v současnosti uchovává 18 měsíců. Nově by tato době měla být šest měsíců.

Google data o činnosti a pohybu uživatelských IP na jeho serverech uchovává i déle než 9 měsíců.

Tolik holá fakta. A teď co to znamená a bude znamenat.

K čemu vyhledávače tolik informací potřebují?

Asi hlavním důvodem střádání dat je jejich následné využití k ladění, simulování a statistickým výpočtům. Například, pokud vím, že uživatelé dlouhodobě opomíjejí nějaký odkaz, je třeba se zamyslet, proč to tak je. A přesně tato data vám logy mohou poskytnout. Jistě lze provádět měření ještě před nasazením nějaké změny např. eye trackingem, tvorbou heat map atd., ale až realita může ukázat slabiny.

Asi nejhodnotnější jsou, ale takováto data v upgradu hledacích algoritmů, vždyť, co je lepší než reakce uživatele, pro kterého je hledání vyvíjeno.

Je uchovávání dat fulltexty a portály pro uživatele nebezpečné?

Řekl bych, že normálnímu průměrnému a podprůměrnému uživateli je celkem jedno, zda si někdo někde pamatuje, že včera v noci hledal to a to. Ale jistě existují skupiny lidí, kterým je taková představa nahání husí kůži. Přitom důvod může být různý od čistě principiální roviny až po pragmatický důvod typu: „Nechci, aby někdo byl schopen vytáhnout roky zpětně, že jsem v mládí hledal nelegální stažení mptrojky.“

Je zabezpečení takto citlivých dat dostatečné?

Společnosti typu Microsoft a Google jsou jistě dostatečně dominantní, aby si svá data dokázaly ochránit právně. Lidsky řečeno, pokud nebudou chtít, tak z nich taková data žádný soud na světě nevymámí. Potud bych se nebál, ještě nejsme v Číně.

Mnohem horší zabezpečení se dá očekávat okolo dat samotných. Kde taková data leží? Jsou na discích v serverech, které jsou dostupné z netu? Nebo jsou uloženy pro případ potřeby na páskách někde v sejfu? Kolik existuje kopií? Nepotulují se tato data napříč firmou na „pár“ DVD? Jak se takovéto firmy chrání proti průmyslové špionáži? Co když selže jedinec a data vynese ven, nebo s nimi rovnou začne někoho vydírat?

Normální smrtelník se pravděpodobně odpovědi nikdy nedozví.

Skutečně data budou zcela odstraněna?

Další, celkem zajímavou otázkou je, kdo bude odstranění dat kontrolovat? Přeci do všech poboček Microsoftu nebude pravidelně jednou za x měsíců chodit kontrola a prohledávat datová úložiště. Stejně by nic nenašli – stačí data vhodně zakódovat, zaheslovat nebo prostě fyzicky schovat. Opět můžeme jen spekulovat, zda data opravdu zmizí z povrchu zemského.

Může tedy nějaký server vědět, že přesně já jsem dělal to a to?

Ne. Důvod je prostý, z normálního access logu třeba Apache můžeme vyčíst typicky: IP, navštívenou URL, user agenta, referer (odkud uživatel přišel) a čas. Samy o sobě jsou tato data anonymní. Navíc IP nemusí nutně znamenat konkrétní koncový počítač. Může být za velkou firemní proxy, IP adresa může být přidělena dynamicky, nebo máte doma router a 5 počítačů. Nelze tedy z běžného logu poznat, že se jednalo o konkrétní PC. A už vůbec je složité prokázat, že jste u konkrétního počítače seděli třeba zrovna vy. Síla dat je v jejich množství, jistě z nich jde poskládat monstrózní statistiku.

Čeho se spíš bát?

Spyware – jedno slovo za všechny. Mnohem nebezpečnější než uchovávání vaší aktivity na různých serverech po světě mi přijde infikování přímo vašeho počítače a následné odesílání informací o chování někam „pryč“. Ale to je trochu jiné téma